Nemůžu uveřit tomu, jak se to od jeho návratu z brigády změnilo. A hlavně jaký je to teď. Ale nebudu předbíhat. Povím vám tenhle příběh prostě pěkně tak, jak to má být ^^.
Jelikož se on vrátil už ve čtvrtek a ne o víkendu, jak měl, vyrazili jsme to oslavit. Jeho rodiče 'zrovna' (vím určitě, že to měl celou dobu naplánovaný :D:D) odjeli na prodlouženej víkend někam do pryč, takže jsme samozřejmě v sobotu obsadili jejich supervelký dům.
Na párty jsem se za pomocí M. nachystala, abych vypadala, co nejpřitažlivěji (stejně se to moc nepovedlo :D:D -teda podle mě, jako-). Když jsme přišli, už tam byla tak půlka školy. Bylo prakticky nemožný najít tam někoho, protože to byla prostě hlava na hlavě a já z toho byla tak nějak zklamaná a smutná. Nenápadně jsem se ztratila M. a našim kámoškám z dohledu, abych se mohla někde venku pěkně v klídečku nadechnout, protože vevnitř byl neuvěřitelně vydýchanej vzduch. Taky jsem se chtěla trochu porozhlídnout po domě (jo dobře, to byl asi ten hlavní důvod :D:D:D). Věděla jsem, že mají někde vážně velkej balkón, a tak jsem se vydala na 'Alicinino malé dobrodružsví v jeho domě' (mohla bych napsat takovou knížku co? :DDD). Nakonec jsem ho našla (vydala jsem se totiž do ložnice jeho rodičů a tadá, byly tam dveře na balkón!!! Jak nečekané :D).
Natěšená jako na Vánoce jsem dveře otevřela a pečlivě přivřela, abych se pak nějak mohla dostat ven, žejo. A v tom se ozval hlas skoro přímo za mými zády "Klidně ty dveře zavři. Maj kliku i venku," . Děsně jsem se lekla. Dveře jsem zavřela a podívala se, kdo je ten, jehož hlas mě tak vylekal.
Byl to on.
"Jaktože nejsi dole na párty, myslela jsem, že budeš v centru dění..."vyhrkla jsem ze sebe, aniž bych nad tím přemýšlela. Protože když jsem se nadtím tak zamyslela, on se mě vlastně mohl zeptat na úplně tu stejnou otázku, protože ví, že já jsem většinou taky v centru dění. "Mohl bych se tě zeptat vlastně na tu stejnou otázku,"ušklíbl se a vyplázl na mě jazyk, jako to dělal vždycky ve školce ", ale řeknu ti to. Tohle všechno vymysleli kámoši, já jsem vlastně ani nechtěl pozvat tolik lidí. Takže se tady zašívám, aby o mě nikdo nevěděl, protože jsou tu i lidi, který prostě nechci aby tu byli..." vyhrkl a pousmál se nad tím. Naklonil se přes zábradlí a podíval se, jak tam dole všichni řádí. "Máš pravdu. je to docela divný, že zrovna my dva, jsme tady nahoře mimo to hlavní dění," dala jsem mu za pravdu.
Čupl si na zem a podal flašku vodky "Chceš?" zeptal se a sám se napil. Natáhla jsem ruku a napila se taky. Vrátila jsem mu flašku a nemohla si nevšimnout toho, že po mé ruce nenápadně přejel. Tentokrát dal flašku na stůl, kterýo jsem si do té doby ještě ani nebyla schopná všimnout (protože kdo by byl schopnej to takhle všechno rychle vstřebávat o.O). Pak se ke mě zase otočil.
Podíval se mi do očí.
Já se mu podívala do očí.
Srdce se mi strašně ale strašně moc rozbušilo. Jako bych právě doběhla osmistovku nebo něco na ten způsob.
Přistoupil ke mě blíž. mezi námi prakticky nebylo místo.
Chvíli jsme na sebe neurčitě koukali a bylo vidět to napětí. V břiše se mi objevili motýlci. Poletovali tam a já si je strašně přála zastavit.
Naklonil se ke mě a já si ho strašně přála políbit, měla jsem pocit, že i on mě. Jako by ale čekal na nějaké povolení. Trošku jsem se vyvýšila a... naše rty se konečně setkaly.
Byl to ten nejvíc romantický polibek, který jsem kdy dostala. Byl přesně jako z filmu. Na tu chvíli nikdy nezapomenu.
Líbali jsme se nějakou chvíli a pak jsme tam jen tak stáli v objetí. Chytli jsme se tak nějak spontánně za ruce a prostě tam jen tak stáli.
Mám pocit, že tahle údalost byla naprosto nejvíc dokonalá. V ten moment jsem si totiž uvědomila, že vážně miluju.
Vaše zamilovaná
Alice.
Btw: děkuju moc za komenty. Jste úžasní!
